Jdi na obsah Jdi na menu
 


Tajemný hlas, co zval jí k sobě domů

19. 12. 2007
Neplakej panenko,
slzy už tě nezachrání,
nabízím náruč plnou snů
a nesplněných přání,
tak pojď, pojď se mnou,
půjdem provětrat a dláždit náš svět...

,, Vzala si na sebe ty nový boty,
protože ty starý ležej už měsíc v botníku
a pořád je hyzděj zaschlý kapky od krve...,,

Prochází parkem, kde listí už dávno opadalo,
začíná sněžit
a čeká nás pár vzácných objetí,
zastavil se čas, aspoň na chvíli...
a z kapsy jí vypadlo pár platíček prášků...

,, No stejně by jí byly na nic,
byly totiž prošlý,
i když...,,

Tak pojď, pojď za mnou,
,, lákal ji tajemnej hlas,,
a poslední výkřik rozplynul se do ticha opuštěnýho parku...
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář