Prostě konec....
Vím, že možná další probuzení příjde,
noc končí a mě objímá
strach,
nevím, jestli dnes slunce nade mnou výjde,
možná již udeří nesmělý
vrah!
Zabodne dýku do srdce mého,
už není čeho se bát,
na tom není
přece nic zlého,
prostě mi přišel vysvobození dát.
Až bude krev
vytékat z mého těla,
věz, že bolest bude ta tam,
přesně tak, jak jsem to
chtěla,
nic na tom měnit nehodlám...
Duše již opouští to prázdné
tělo,
všichni už přišli sbohem mi dát,
nebe to ví - asi zapomnělo,
teď
už mi zbývá jen hlínu žrát...
Komentáře
Přehled komentářů
Líbí se mi tvé verše, není v nich ten typický nádech umělosti. Jsou krásně přirozené a plynou s téměř dokonalou harmonií.
Pěkné
(Přejetej Vláček (www.poetove.cz), 10. 4. 2008 14:27)