Šest ráno, budík drnčí,
tma a zima, tak rychle vstát!
Hodina cesty, narvaný metro
a zkurvenej job už čeká,
ještě cígo
a z jedný práce do druhý,
lidi co mě tak serou,
pořád dokola...
a den je zabitej
od pondělí do pondělí,
večer, už se stmívá,
konečně šance - samota,
jakejkoliv chlast, malý opijum,
beru cokoliv, když dokáže mě dostat z týhle reality,
můj malej svět, tam někde ve mě zamčenej...


Ale možná...


Den začne až v jednu,
když všichni spěchaj na bus,
já eště půlnoc mám,
najednou čtyry a já furt u kompu,
hodina u zrcadla ,, Jak kráva vypadám,,
pokaždý stejná věta zní...
a rychle těsně před zavíračkou na poštu spěchám,
pár balíků za dvě kila, Delvita, bankomat, denně stejný...
Pátek večer, jediná šance,
hodiny příprav a kilo make - upu,
stačí hodinka a mysl opilá je,
konečně ve svym živlu,
panneka na hraní,
opěvovaná, malá královna noci,
všichni by chtěli,
ale nikomu nedala,
trapka ubohá...


A už je to tady !!!


Přes držku sem opět dostala,
zase si mě pěkně podala,
hezky na kolena,
deprese zasraná...
A tak běžim jako o život,
potřetí obíhám park pořád dokola,
když setřást se jí snažim,
drží se mrcha, sedí mi za krkem,
jako vopice po dvoudenní kalbě,
utíkám před ní, před celym světem...
Kurva!
Zastavte jí někdo,
než mě celou dostane...


STOP!


Věštecká koule spadla na zem
a na kousíčky se rozletěla po podlaze...

...odcházím a nespěchám nikam,
možná proto,
že já už dávno v 6 ráno nevstávám...