Malá hvězda (2000)
Znám jí dlouho,
ona není blázen,
vidím pod její roucho,
odhalím jí rázem.
Někdy je jak anděl,
malá prinezna,
někdy trochu ďáblem,
žhavá pop hvězda.
Měla tolik snů
a taky přání,
promarnila stovky dnů,
změnila se k nepoznání.
Již nezvádla ten nápor
a ty příkazy,
všude samý zápor
a stálé úrazy.
Celý den jen předstírat,
jak herečka u filmu,
stále slzy utírat
ani nestihnu.
Nalíčená, prostě šik,
vypadáš jak panenka,
ale stačí okamžik
a je z tebe stařenka.
Slabá a vyhublá,
sotva dýcháš
a před světem se ukrýváš.
Sílu ztrácíš,
bez holí klopýtáš
a nikam nepospícháš.
Co zbylo z tvého snu?
Pouze pár roztrhaných střevíčků.
Proč jsi to vzdala?
Proč nebojuješ?